Hledáte parťáka na sport či mimo něj?

Co je nejdůležitější, když chcete hrát tenisovou či piklebalovou čtyřhru? No přece spoluhráč. Sami jí totiž hrát nemůžete. Zde se vše podřizuje týmu, individuální schopnosti jsou druhořadé. Chcete-li být úspěšní vyberte si parťáka, který by vám po všech stránkách vyhovoval. Při volbě spoluhráče musíte dobře uvážit, jak si budete sympatičtí, jak se budete hráčsky doplňovat a morálně podporovat. Čtyřhra je týmová záležitost, a to znamená především znát nedostatky a přednosti partnera, navzájem se podporovat a respektovat. Vzájemné porozumění zabrání tomu, abyste si vyčítali zkažený míč nebo nedostatky partnera. Je také dobré umět spoluhráče povzbudit, „podržet“, když se mu zrovna nedaří. K dobrému partnerství patří i kompromisy – přát partnerovi, aby vynikl a potírat jakoukoli žárlivost. Ve čtyřhře má velký význam psychická stránka. Jestliže váš spoluhráč hraje soustředěně, spolehlivě a bojovně po celé utkání, vytváří dobré předpoklady pro váš společný úspěch. Tváří-li se pesimisticky nebo komentuje neustále vaše chyby nebo zkažení lehkých míčů, nebude mít vaše spolupráce dlouhého trvání. Příliš časté komentování výkonu neprospívá. Spolupráce s partnerem je veřejným tajemstvím úspěchu ve čtyřhře! Ve vztazích ve sportu i mimo něj je důležitá citlivost na zpětnou vazbu partnera a taky vyváženost obětí a přínosů. Když například spolupracujeme s někým, kdo příliš mluví, až nás to dráždí, nebo komunikace probíhá, tak že, vám neodpoví, máme zájem, aby své chování změnil. Řekneme mu to či napíšeme, on přislíbí, že se změní, ale my žádnou změnu nevidíme. Můžeme mít pak pocit, že takový vztah je pro nás přítěží. Ale zisk, který z toho máme, může být dán tím, že tento člověk je ochoten naslouchat našim problémům, sdílet s námi naše starosti, podpořit nás, když máme splín, vzpomene si na vaše výročí nebo vždy je ochoten jít s námi na oběd. Zisk je větší a stojí za naše oběti, a proto chceme ve vztahu setrvat. Pravidla pro udržení pozitivní vztahů, ať již ve sportu nebo mimo něj:
1. Podpořit toho druhého, zastat se jej před ostatními i když třeba není přítomen,
2. Sdílet informace o úspěších i neúspěších, i emoční sdílení,
3. Vzájemná důvěra i v kritických situacích,
4. Pomáhat si, a být si vzájemnou oporou,
5. Usilovat o to, aby se ten druhý cítil v mé společnosti dobře.

Teorie rovnosti je názor, že společenské normy jsou založeny na principu určité spravedlivé výměny, i když nemusí být úplně ekvivalentní.
1. Maximalizace odměn – je preferováno pozitivní reagování na obou stranách,
2. Férovost – spravedlivé odměny i výhody na obou stranách, může mít i kompenzační formu,
3. Vyrovnání – jeden z partnerů může být určitým způsobem znevýhodňován, ale je trpělivý do určité doby a doufá ve vyrovnání, pokud vyrovnání nepřichází, vzdává tento vztah. Evalvace a devalvace Každý vztah má v sobě nějaký náboj hodnocení, tedy náznak něčeho pozitivního, nebo negativního. Pozitivně vyjádřený vztah se označuje jako evalvace a negativně vyjádřený vztah je devalvace. Devalvační projevy mohou snižovat sebevědomí toho, vůči němuž jsou zaměřeny, ale také problematizují komunikaci. Několik základních situací evalvačního a devalvačního projevu v komunikaci dle Křivohlavého (1988): Evalvace
1. Když se vás někdo zastane tam, kde jste neprávem obviněn, zejména ve vaší nepřítomnosti.
2. Když se vás někdo zastane a prosazuje, abyste dostal to, co vám náleží.
3. Někdo se vám snaží pomáhat tam, kde může.
4. Když má o vás někdo opravdový nefalšovaný zájem, váží si vás.
5. Když vás někdo miluje nebo se vám obdivuje.
6. Když má pro vás někdo vždy čas, i když víme, že času nemá nazbyt.
7. Když se někdo dovede udržet a neudělá to, co by vám mohlo uškodit.

Devalvace
1. Když vás někdo křivě obviní, a dokonce nedovolí vám ani, abyste se mohl před druhými obhájit,
2. Když někdo zneužije vaši důvěru.
3. Když vás někdo pomlouvá.
4. Když se k vám chová hrubě, arogantně, necitlivě.
5. Když vás uráží, shazuje, ironizuje.
6. Když někoho nezajímá váš názor, nedá vám prostor se vyjádřit.
7. Když vůči vám se nechová fair play – neodpovídá na písemnou komunikaci, nechává vás zbytečně čekat, vyvolává špatnou komunikací ve vás strach a stres.

Jestliže mám vztah, který je neuspokojivý, měli bychom se ptát sami sebe, jaké jsou přínosy a oběti. Odborníci doporučují si nejlépe udělat seznam a pak udělat rozhodnutí, zda ve vztahu zůstaneme či nikoli. Ovšem můžete si před tím položit několik otázek; Pomůže vám blízký v kritické situace? Je pro vás oporou? Zastane se vás, když jste neprávem obviněn? Vyslechne vás? Je empatický? Je to týmový hráč? Hledá řešení vhodné pro oba? Vzpomene si na vaše výročí, svátek? Máte možnost sdílet s ním vaše zážitky, třeba ze zahraničí? Zajímá se upřímně o vás? Když přijede z ciziny vzpomene si na vás třeba malým dárkem? Komunikuje, ať ji písemně či verbálně, s vámi férově? Jde mu o váš názor? V případě, že je člověk šťastný ve vztahu, tak ho nikdy takové otázky ani nenapadnou. Pokud se jedná o pozitivní vztah, tak ten posiluje podobnost osobností, fyzická, duchovní, duševní i emocionální, zájem o osobu, ochota naslouchat jí, porozumět jí a vcítit se do jejích problémů. Za takovýchto podmínek se vztah automaticky rozvíjí a oba účastníci se cítí v pohodě a harmonii, mají příjemný pocit, intuitivně je jednomu s druhým dobře, při prezentaci svých názorů se vzájemně respektují, ve svých názorech si rozumí, jsou ve shodě. Působí zde hodně empatie. Takto pozitivní vztah pak nemá zájem žádná strana opustit, protože na něm trvale pracuje.