Metodika florbalu - PROČ DĚTI HRAJÍ VE TŘECH?

Loni byla Českou Florbalovou Unií sestavena pracovní komise, která se zabývala výhodami a nevýhodami hry dětí v různém počtu hráčů na hřišti.

Dosud totiž platilo jednoduché pravidlo – dospělí hrají 5 hráčů + brankář, takže děti hrají také. Jenže, nejen z finských, či švýcarských modelů, bylo zřejmé, že to nemusí být tak docela správně. V letošním roce hrají florbalisté přípravky systémem ve třech hráčích v poli.

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA PRACOVNÍ KOMISE PŘI KMM ČFBU

a. model 5 + 1 Z hlediska rozvoje florbalových dovedností jako nutného základu pro budoucí hru na nejvyšší úrovni má daný systém v dětských kategoriích i nadále řadu omezení a nedostatků.

• specializace hráčů na obránce a útočníky již od útlého věku
• malé zapojení do hry všech hráčů
• malá intenzita herní praxe
• neefektivní poměr času práce s míčkem a bez míčku u jednotlivých hrá­čů
• nízké zapojení hráče do řešení herních situací
• využívání taktických prvků na úkor rozvoje herních dovedností jednotlivců

Tyto nedostatky způsobují, že hráči nevyužívají zápasy efektivně a v plné míře pro svůj další rozvoj a zlepšování. Cílem výchovy mládeže by mělo být hráče naučit základy florbalu, kvalitní zpracování míčku, přihrávka a střelba, a to vše ideálně v plném pohybu a v kooperaci s ostatními hráči. Hrací systém by měl plně sloužit těmto cílům a vytvořit pro ně co nejideálnější prostředí. Dětská soutěživost by měla být plně využita k motivaci pro jejich další herní vývoj, touha po vítězství by se tak měla stát prostředkem, nikoli cílem samotné hry. Z tohoto pohledu jsou dlouhodobé tabulky, hrozba sestupů a přehnané ambice trenérů po vítězství i za cenu zapojení např. jen poloviny hráčů z dlouhodobého vývoje nežádoucím jevem.

Trenéři jsou sice informováni na školeních o výhodách hraní při nižším počtu hráčů na menším prostoru v rámci tréninkového procesu, ale v herní praxi jsou poté nuceni při zápasech respektovat nastavení soutěží a přizpůsobovat jim vedení utkání.

b. model 4 + 1 Výhody a nevýhody tohoto systému jsou definovatelné obdobně jako u systému 3 + 1 (viz. níže), ovšem ve výrazně nižší intenzitě a efektivitě a zároveň si tento systém uchovává některá negativa systému 5 + 1, která byla definována jako nežádoucí ? např. prvky specializace hráčů, nahrazování herních nedostatků taktickými prvky atd..

c. model 3 + 1 i. výrazně vyšší intenzita hry a nárůst herních situací, které musí hráči řešit ii. hráči získají tímto hracím systémem lepší přehled na hřišti, častější zapojení do hry iii. odpadá prvek specializace ? hráči se nedělí na útočníky a obránce iv. hráči mají více kontaktů s míčkem, jsou nuceni hrát v. nižší význam taktických prvků na úkor herních činností vi. rozvoj herní inteligence hráčů