Stolní tenisAkademie |
![]() |
• Víte že …
Počátek mezinárodních soutěží<br/>
Za rok definitivního přerodu stolního tenisu v „seriózní“ a
mezinárodně uznávané sportovní odvětví je považován rok 1926, kdy byla
u příležitosti mezinárodního turnaje založena Mezinárodní federace
stolního tenisu (krátce ITTF – v angličtině). Zakládajícími členy
byly Německo, Maďarsko, Rakousko a Švédsko, brzy se však federace rozrostla
o většinu evropských zemí včetně Československa a kolébky tohoto
sportu – Anglie.
Turnaj z roku 1926 je dnes ostatně uváděn v historických tabulkách jako
první mistrovství světa. Všechny zlaté medaile (dvouhra mužů, dvouhra
žen, čtyřhra mužů, čtyřhra žen a soutěž mužských družstev) zde
získal tým Maďarska, který pak suverénně vládl mezinárodním turnajům
dalších deset let. Nejslavnějším představitelem tohoto „maďarského“
období je Viktor Barna, který je co do počtu medailí z mistrovství světa
nejúspěšnějším stolním tenistou všech dob.
Zlatá éra českého stolního tenisu
Za počátek zlaté éry československého stolního tenisu je považován rok
1932, kdy mužské družstvo v čele se Stanislavem Kolářem přivezlo zlatou
medili z mistrovství světa a jako první tak narušilo maďarskou hegemonii.
Následovalo 20 úspěšných let, přerušených druhou světovou válkou,
během kterých bylo Československo světovou ping-pongovou velmocí (spolu
s Maďarskem, Anglií a USA). Československo postupně získalo 29 zlatých
medailí z mistrovství světa. S tímto obdobím je spojeno především
jméno Bohumila Váni, dále například Marie Kettnerové nebo v pozdější
„poválečné“ generaci Ivana Andreadise.
Poslední zlatá československá medaile z mistrovství světa z roku 1957
(mužská čtyřhra Ladislav Štípek – Ivan Andreadis) spadá již do
dalšího období, ve kterém světovou špičku ovládli hráči z východní
Asie – nejprve z Japonska, později z Číny.
28.02.2021 @ 16:29