Autorita trenéra - lze ji nabourat?

Přibližně před pěti lety jsem navštívil předvánoční turnaj ve florbalu Centra volného času a byl jsem svědkem zajímavé situace, kdy trenérka jednoho z týmu sdělila svým svěřencům, ať se po celém turnaji nepřevlékají z dresů, že se budou hromadně fotografovat. Někteří z hráčů toto nerespektovali, pravděpodobně na pokyn některého z rodičů, a přišli pro závěrečný diplom již převlečení do svého běžného oblečení. Když tedy se předávali diplomy tato trenérka nelenila a diplom zmíněným hráčům nepředala s tím, že je dostanou pak následující týden na některém z tréninků. Tito hráči se pak již na tréninzích neukázali a spolupráce s nimi skončila.
Podobnou scénu jsem zažil o půl roku později na jednom z prázdninových kempů ve slezské metropoli. Předposlední den celé akce měla dorazit televize na natáčení a zároveň návštěva z vedení města. Děti byly rozděleny do skupin, přičemž ti nejšikovnější, kteří na bruslích uměli, měli být připraveni na televizní natáčení. Celý týden přitom probíhal s cílem, aby děti uměly samy se připravit na bruslení : samostatné obutí bruslí, chráničů, helmy atd. Když už mělo dojít k obutí a oblékání do inline vybavení před televizním natáčením v den D, objevil se z ničeho nic, otec jednoho klučiny a začal jej oblékat do chráničů, helmy atd. Shodou okolností, matka toho dítěte byla zde v roli spoluorganizátorky a aniž by cokoli hlavnímu organizátoru sdělila, objevil se její ex manžel a začal tam bez jakékoli předchozí domluvy se zapojovat do již předem naplánované organizace a nejenže to byl nerespekt vůči ostatním dětem, které tam nikoho neměly, ale zároveň celotýdenní úsilí vedoucí k samostatnosti dětí naboural. Samozřejmě, že obě výše uvedené situace vedly k rozvázání spolupráce, pokud někdo nerespektuje autoritu trenéra, nemá smysl v kooperaci pokračovat… Holeček mluví o tzv. laskavé náročnosti učitele, jakožto vlastnosti, kterou požadují dnešní žáci. Laskavá náročnost ovšem podle Holečka (2014) znamená, že učitel má mít i nadále dominantní postavení ve školní třídě, avšak je nutné, aby také uměl vytvářet atmosféru spolupráce. Žáci oceňují také učitele, který dává důraz na dodržování pravidel, která zavedl. Expert zdůrazňuje, že důležité je pohotové rozhodování při řešení výchovných problémů.

Jak poznat dobrého dětského trenéra? A je nutné být na děti přísný? A co autorita?

Sami nejspíš víte, jakého trenéra zvolit, aby se vám s ním chtělo cvičit. Ale co když jde o vašeho malého potomka, který s pohybem teprve začíná? Tady je malá nápověda, jak mu vybrat nejen kouče, ale i sportovní kroužek, aby ho pohyb bavil a motivoval vydržet u něj nejlépe po celý život.

Ujasněte si, co očekáváte

Výběr trenéra byste měli začít tím, že si uděláte jasno, co od něj očekáváte. Pro dítě je nejdůležitější, aby ho sportovní kroužek i trenér bavili. Ostatní je na vás. Chcete, aby dítě chodilo do kroužku v rámci školy, případně nedaleko od ní? Nebo vám nebude vadit ho vozit? Případně – jak daleko? Budete mít tu hodinu, zatímco váš potomek bude na kroužku, kde strávit i vy sami? „U starších dětí už je rozhodování složitější. Je totiž potřeba odpovědět si na otázku, zda dáme dítě do nějakého volnočasového sportovního klubu s tím, že my ani ono nemáme ambice na žádné sportovní výsledky, nebo jestli chceme, aby se aktivně věnovalo výkonnostnímu sportu. Protože to jsou dvě úplně odlišné možnosti, a tedy i každý trenér by měl splňovat jiná kritéria,“ říká Jana Boučková z populárního celorepublikového projektu Děti na startu, který se zaměřuje na všeobecnou pohybovou přípravu dětí předškolního a mladšího školního věku.

Hledejte spíš hračičku, než přísnou autoritu

Pokud zůstaneme u dětí v předškolním a mladším školním věku, Boučková doporučuje hledat trenéra, který se na hodině nebere příliš vážně a sám se dokáže proměnit tak trochu v dítě. „Nechci říct, že autorita není důležitá, ale v tomto věku ještě není tak zásadní. Setkala jsem se se spoustou dětí, které na sportovní kroužek nechtějí, protože trenér se jim zdá moc přísný.“ Proto je podle ní podstatné nalézt takového, který dokáže svou autoritu trochu upozadit a většinu času si hrát s dětmi jako se sobě rovnými.

Běžte se na hodinu sami podívat

Předchozí bod obnáší, že se budete o sportovní kroužek zajímat, a než do něj dítě závazně přihlásíte, půjdete se na hodinu podívat. Že vám pobíhání po tělocvičně stejně mnoho neřekne, protože správné skladbě sportovní hodiny nerozumíte? To nevadí. Sledujte jiné důležité věci. „Především to, jestli je trenér dobrý improvizátor. Pokud si připravil program, ale na dětech je vidět, že je moc nebaví, jak hbitě dokáže zareagovat a vyměnit aktivitu za nějakou zábavnější,“ dává vodítko Boučková. Sportovní kroužky nejsou jen o sportování, ale také o socializaci a sociálních kontaktech. Což by měla být další věc, kterou je dobré si hlídat. Dívejte se, jak trenér zareaguje, pokud nějaké dítě ve skupině odmítne spolupracovat a řekne třeba, že „vedle tohoto kluka stát nechce“ nebo „s touhle holkou cvičit nebude“. Dokáže nepříjemnou situaci vyřešit, nebo se pachuť konfliktu ponese vzduchem celou hodinu?

Chtějte dobrého motivátora

Předškolní a mladší školní věk je nejdůležitější období, kdy se rozhoduje, zda dítě pohyb bude bavit i do budoucna, nebo mu spíš dá vale – třeba proto, že získá pocit, že mu sportování moc nejde. „Základní motivace k pohybu pochází samozřejmě z rodiny, ale trenéry z toho rozhodně vyloučit nelze,“ říká Boučková, podle níž by měl být trenér mimo jiné také dobrý motivátor. Pokud děti třeba dělají kotoul, často v tomhle věku používají jakýkoliv styl, aby uspěly. Když nejsou pochválené, rychle je to odradí. Jak pokračuje odbornice: „Trenér by měl povzbuzovat, i když provedení není stoprocentní. Věty jako „no vidíš, už to skoro bylo, ještě zkus tohle a tohle, a bude to perfektní“ fungují jako zázrak.“ Obecně podle ní vždycky platí, že i méně obratné děti se dají v určitých částech hodin vyzdvihnout, a hlavně se s nimi dá pracovat tak, aby se jako horší vůbec necítily a měly motivaci se snažit.

Spoléhejte na dětskou zkušenost

Stejně jako u dospěláků, i u dítěte je nejdůležitější kritérium, jak si s trenérem „sedne“. U dětí v tomhle věku je obrovská výhoda, že je hodina buď baví, nebo nebaví, jsou buď nadšené, nebo znuděné. O svých pocitech moc nepřemýšlejí. Jednak jsou na nich vidět a také vám většinou upřímně řeknou svůj názor. Pokud je dítě nadšené či dokonce po hodině prohlásí Ne, já ještě nechci domů, pak máte jasno, že jste natrefili na správný sportovní kroužek i skvělého kouče.

Když se zeptáme žáků, jaký by měl být učitel, většinou odpoví hodný. Ale co to znamená? Znamená to hodný, protože si u něj můžou dělat, co chtějí? Nebo hodný, že nedává horší známku než trojku? Může být učitel hodný a přitom být přirozenou autoritou?

Autorita je nutností
Učitelova či trenérova osobnost má ve vzdělávacím procesu stále hlavní úlohu. Z velké části ve škole závisí právě na učitelovi, jak se žáci k učivu postaví. Jeho působení nenahradí žádné učebnice ani počítače.

Autorita učitele či trenéra je značně závislá na jeho společenské i odborné pověsti. Na prvním místě žáci oceňují pedagogův spravedlivý a kladný postoj k nim, a až potom jeho odbornost a znalosti. Autorita učitele je nezbytným předpokladem pro jeho práci. Učitel ji musí mít, aby mohl vůbec učit. A jak jí tedy dosáhnout?

„Žáci nejvíce ocení učitelův spravedlivý postoj, až pak jeho odbornost.“
„Buďte spravedliví, buďte přirozená autorita“


Trenérovu autoritu velmi oslabuje zesměšňování, zaujatost, nespravedlivé hodnocení, neúcta, pomlouvání kolegů, vulgární vyjadřování, požívání alkoholu apod. V případě, že trenérovu autoritu někdo znevažuje je na místě zvolit ukončení spolupráce…

Zdroj: https://www.prazskypatriot.cz/…eho-trenera/