Fit Sports
logo
Projekt Evropské unie

Chcete zažít neuvěřitelné zážitky a spoustu zábavy ?

Tak právě pro Vás máme připravené následující kurzy

Neváhejte a přihlaste se na některou z aktivit

Chcete být úspěšní ve sportu? Víme jak toho dosáhnout

Má význam vykonávat nějakou činnost, když na ni nemám nejlepší nadání? Mohu se stát nejlepším, když mě chybí genetické předpoklady? Jednoznačně ano, protože co se na startovní čáře jeví jako nemožné, může se v postupem času stát reálné. Samozřejmě musíme ovšem brát v počátku do úvahy některé podstatné ukazatele jako výška pro basketbal nebo pákový poměr končetin pro zvedání těžkých vah, ale další faktory ovlivňující úspěch či neúspěch vstoupí do hry později. Velký význam má především to, kolik práce jste pro úspěch ochotni udělat.
Co je vlastně úspěch
Být úspěšný neznamená vždy jen vyhrávat tituly či trofeje. Úspěchem mohou být i mnohem menší cíle. Pro mnohé to je třeba změna postavy, nová práce, která nás baví, účast na soutěži a překonat svůj předcházející výkon. Právě taková malá vítězství mohou v budoucnu vyústit ve velké výhry. Jak je to možné? Za normálních okolností by člověk nadanějšího soupeře neporazil. Jenže tito geneticky obdarovaní nejsou mnohdy schopni a ani ochotni na sobě tvrdě a dlouhodobě pracovat jako ti na první pohled méně nadaní, ale zato vlastní něco možná i cennějšího. Tím je pracovitost, vytrvalost a soustavnost. Roli může sehrát i silnější motivace dosáhnout cíle.
Rodinné prostředí
Na základě průzkumu společnosti Procter & Gamble, partnera Mezinárodního olympijského výboru a projektu Děkuji maminko, mezi olympioniky a jejich matkami žádný sportovec nedosáhne maximálního výkonu, pokud doma nemá pozitivní atmosféru. Většina rodičů úspěšných olympioniků je na své děti patřičně hrdá, ale to neznamená, že by pomocí svých dětí získávali sociální prestiž. Obvykle je tomu naopak. Rodiče podporují své děti a s velkou pokorou přijímají jejich úspěchy i neúspěchy a vše sledují z pozadí. Vidí-li svojí maminku pravidelně běhat nebo posilovat před televizí, chodí-li sledovat tatínkovy fotbalové zápasy, získávají přirozeně představu, že sport je něco automatického, co je běžnou součástí života. Ne nadarmo byli rodiče mnoha současných hvězd buď aktivními profesionálními sportovci nebo velmi zapálenými rekreační sportovci. Zároveň děti touto cestou pochopí, že sport přináší nejen radostná vítězství, ale občas i porážky.
Mnoho dětí, které rodiče od útlého dětství vodili na kurty, se potom tenisu věnovalo profesionálně“, říká bývalý trenér juniorské tenisové reprezentace Jan Taussig. „Příkladů je celá řada, Ivan Lendl, Petr Korda, Helena a Cyril Sukovi a tak bych mohl pokračovat“.
Sportovnímu zápalu může pomoci také střídmé sledování sportovních akcí v televizi. Tak si děti oblíbí určitou sportovní hvězdu a napodobování tohoto idolu vede k jejich přirozenému sportovnímu rozvoji v daném sportu.
Nejdůležitější je podle mého názoru celkové rodinné zázemí; každý člověk potřebuje pevné zázemí, kde si může být absolutně jistý, na které se může plně spolehnout a kam se může vždy vrátit. Že mu pomůže v případě nesnází, chápe vaše problémy, ale kde můžete sdělit své zážitky a zároveň si být jistý pomocí v případě potíží. Velmi prospěšné a budující vztah je určitá vzájemnost v prožívání. Rodinní příslušníci jsou různí, někdo je víc komunikativní, někdo méně. Někdo si delší dobu schovává své pocity, někdo vybuchne hned. Měli byste ovšem pociťovat zde opravdový zájem nahlédnout do svých prožitků, do toho, na co se těšíte, z čeho máte radost, ale čeho se i bojíte… Tímto způsobem, tímto opravdovým zájmem, můžete druhého přivést k tomu, že i se svěří se svými zážitky a prožitky. V rodině by mělo být takové ovzduší, že se nemusíte bát promluvit a tím dáváte najevo, že rodině důvěřujete. Že vnímáte rodinné prostředí jako místo, kde máte pocit bezpečí a jistoty. A to nejen v užší; i ta širší má velký význam. Když odjíždíte na závody podpoří vás třeba slovně, zajímají se jak jste bezpečně na místo dojeli, jak se vám tam vede a těší se na vaše zážitky po návratu zpět.
Přestože čím dál víc matek preferuje rovnocenný přístup k dítěti s respektem k jeho potřebám a podporují vlastní rozhodování dětí, mezi Češkami dominují ženy vyžadující po dětech především disciplínu. Z pohledu olympioniků ale tento přístup nepatří k nejlepším.Před­ností matek olympioniků byla vždy spíše submisivita, trpělivost, skromnost a empatie. I díky těmto vlastnostem neustále stály v pozadí svých úspěšných dětí, aniž potřebovaly získávat obdiv okolí. Naopak vždy zajišťovaly a stále zajišťují svým dětem maximální servis, který vede k utváření pozitivního sociálního zázemí.

Bez dlouhodobé práce to nepůjde
Máme tady poté hned dvoje nadání. Tím prvním je fyzické, které dává zvýhodnění do počátku, druhým nadáním lze označit inteligenci. V ideálním případě, kdy jedinec disponuje oběma výhodami, by byl neporazitelný. U každého však vstupují ve větší či menší míře obě složky. Proto se vítězem obvykle stává ten, kdo dokáže na sobě dlouhodobě pracovat, ale i vyhodnocovat co účinkuje a které postupy nefungují, určit individuální schopnost jak trénovat, ale i regenerovat a tím se vyhýbat zranění. Nemalou roli hraje také psychika. Kolik sportovců je schopno v tréninku podat skvělé výkony a na soutěži nejsou schopni tyto výsledky takříkajíc prodat. Hodně sportovců bylo zpočátku outsidery, ale dokázali se přesto dostat na vrchol.
Mnozí hledají tajemství úspěchu a také existuje mnoho těch, kteří chtějí uspět, aniž by museli něco obětovat. To se pochopitelně libí firmám, které slibují zázraky, ale zapomenout dodat opravdové tajemství. Tím je pravidelná práce vedoucí k cíli.Koupíte-li si stejnou značku obuvi jako mistr světa na 100 m, ještě to z vás nedělá mistra světa. Zeptejte se úspěšných, co museli udělat proto, aby se dostali k cíli.
Velmi názorný je příklad je vyhledávání talentů v basketbalu. Úkolem je nalézt podkošového hráče měřícího okolo 210 cm. Víme, že naše průměrná populace, (asi 38% mužů) měří mezi 170 – 180 cm. Extrémně vysokých lidí nad 210 cm je u nás přibližně 0,13% to znamená asi 6500 lidí. Pokud bychom chtěli pracovat s talenty, nejde nám o celou populaci, ale pouze o část z ní a to přibližně deset ročníků dané populace (deset ročníků je počet let, kdy předpokládáme, že jedinec může hrát vrcholově basketbal). Tím se výběr sníží na 930 osob.
Další eliminace bude na základě pohybového nadání. Basketbalista by měl být nejen vysoký, ale i obratný a hbitý. Tím se celý výběr zúží pouze na 2 osoby. Znamená to tedy, že nadprůměrně vysocí jedinci splňující předpoklady vrcholového basketbalu jsou jen 2 v republice.
Ve Švédsku proběhla velmi zajímavá dlouhodobá studie u dvou skupin elitních tenistů ve věku 12 a 14 let, až do věku 20 let. Z některých se stali velmi úspěšní hráči, z jiných ne. Trenéři se ptali, proč tomu tak bylo a hledali společné znaky u jednotlivých skupin. U úspěšné skupiny byla velmi podstatná shoda u 3 společných znaků:

  • zdálo se, že se tenisem baví více, než ti méně úspěšní,
  • nebyl na ně vytvářen tlak, a to zejména ze strany rodičů a trenérů,
  • kromě tenisu se zabývali ještě jiným sportem.


Z těchto tezí, vyplývá důležitý vzkaz pro rodiče:
Umožněte dětem, aby pro ně byl trénink převážně zábavou!
Buďte svému rodinnému příslušníkovi hlavně oporou (emoční, komunikační, sociální atd.)
Nemyslete tolik na výsledky, důležitá je přece radost ze sportu, popřípadě výkonnost v dospělém věku, nikoliv jen v dětství!
Máte li doma dítě, které je úspěšné již mezi svými vrstevníky, berte to jen jako příjemný bonus.

10.12.2018 @ 04:28