Fit Sports Club |
![]() |
Na turnaji v zemi tulipánů mně přiklepli místního spoluhráče.
Předtím jsme se nikdy neviděli. Ze začátku bylo vidět na tréninzích, že
máme k sobě spíše ostych, i když herní kvalita byla vidět. Hned
v úvodu turnaje jsme první souboj vyhráli, ale měl jsem z toho rozpačitý
dojem. Druhý, jsme však docela hodně prohráli a nevěděl jsem popsat
důvod. Ano, jedním z nich mohlo být mé zranění nohy, ale na to se
člověk nemůže vymlouvat. Třetí zápas začal opět nejistě a stav byl 8:8
i když jsem předpokládal, že jsme lepším týmem a měli bychom hrát
jednoznačně. V tomto okamžiku, ovšem můj spoluhráč zavelel time out
(přestávku) a začali jsme spolu komunikovat, co se týče strategie hry. Ze
začátku jsem jeho reakci nechápal, ale bylo vidět, že chce znát můj
názor, váží si ho a vše co jsme si řekli, jsme zavedli do následujících
bojů. Od té doby jsme hráli bravurně a zápas skončil jasně 15:8. V čem
byl tedy zakopaný pes? Rozhodně v komunikaci; od té doby co jsme začali
spolu o hře hovořit, tvořit společnou strategii na protihráče, tak se
nám začalo dařit, měli jsme ze hry dobrý pocit a nakonec jsme skončili
druzí. Pomocí komunikace jsme získávali jeden bod za druhý a tak vzrostla
sebedůvěra. Bylo vidět, že mě kolega bere, váží si mého názoru a jsme
spolu schopni najít cestu k zdárnému cíli. Na závěr turnaje mi
spoluhráč přišel poděkovat s malým dárkem z jeho země, že jsme si
mohli spolu zahrát.
Něco podobného se stalo v městě na Dněpru. Se spoluhráčem
z Kanárských ostrovů jsme se sešli poprvé. Ovšem zde to mělo přesně
opačný průběh. Naše utkání nám vycházela lehce, protivníky jsme
poráželi jasně. Ovšem přišel finálový zápas a najednou jsme prohráli
první set. Je pravdou, že se opět ozvala zraněná noha, ale v čem jsme
hlavně dělali chybu? V tom jsem si uvědomil stejný problém
z předešlého turnaje a začali jsme spolu komunikovat; na koho budeme hrát,
kde mají slabinu, využijeme time-out. A výsledek? Jednoznačné vítězství
a v posledním setu dokonce 11:0. V obou případech, rozhodla naše
vzájemná komunikace.
Na stejném turnaji jsem měl možnost sledovat zápasy manželského
anglického páru, který hrál spolu tuto soutěž a jejich neustále rozbroje.
Hráčka si na něco neustále stěžovala, místo aby spoluhráče (v tomto
případě manžela) podpořila, tak v případě zkaženého míče ho spíše
zesměšňovala nebo urážela. To se projevilo i mnohými jejími
stížnostmi, směrem k rozhodčím, organizátorům, ale i v jiných
situacích například, když jsme byli v restauraci na obsluhu. Díky tomu se
jim dobře nevedlo a na turnaji prohrávali jedno utkání za druhým.
Kromě verbální je i neverbální komunikace důležitá již při
rozehrávce se spoluhráčem před utkáním. V ní jde především o to,
připravit se na následující zápas. V případě, že můj spoluhráč mi
nenahrává, dává míč tam, kde ho neočekávám, nezahrajeme si dobře ani
já ani on. Hra je k ničemu, nebaví to ani jednoho z nás. Podobně je tomu
i mimo sport. Nedávno jsem se stýkal s člověkem, kterého jsem si velmi
vážil. Co se však týká komunikace, tak jsem z něho měl špatný pocit.
Napsal-li jsem mu email; očekával jsem odpověď, neodepsal. Zavolal-li jsem
mu; očekával jsme zpětný hovor, nezavolal. V krizových situacích se mnou
jednal kategoricky, bez zájmu o můj názor. V těchto případech se
cítíte stejně jako jako by vám někdo naslouchal s patrnou nechutí např.
dívá se jinam, když s nim hovoříte, nebo dělá něco jiného. Jste
vyveden z míry a upadáte do rozpaků. Nemáte chuť dále komunikovat,
cítíte se nesvůj a obtížně se vyjadřujete. Postupně začnete ztrácet
sebedůvěru, stále se vracejí pocity pochybnosti o vlastních schopnostech;
objevuje se pocit méněcennosti. Máte dojem, že ani nedokážete komunikovat.
Začnete být negativní. Abyste se zbavil těchto myšlenek, chcete raději od
něj odejít, protože se chcete této negativity zbavit.
Nikdy proto nepodceňujte sílu svých myšlenek. Působí na naší emoční
sféru i fyziologii. Vyvolává neurovegetativní, tudíž fyziologické
reakce. Jedná se o somatické reakce na stres. Tyto reakce mohou být
okamžité nebo přechodné (zrychlení dechu, srdečního rytmu, sucho v krku,
koktání, pocení, zčervenání atd.). Tyto primární jevy mohou vyústit
v závažnější příznaky, jako poruchy spánku, trávení, bolesti hlavy,
žaludku. Proč jen pouhé myšlení může vyvolat takové reakce? Protože
mozek nečiní rozdíl mezi reálným a imaginárním. Jak ve sportovním
životě, tak i osobním jsou proto pozitivní myšlení i dobrá komunikace
základem důvěry a případného sportovního úspěchu.
03.03.2021 @ 16:24