Fit Sports
logo
Projekt Evropské unie

Chcete zažít neuvěřitelné zážitky a spoustu zábavy ?

Tak právě pro Vás máme připravené následující kurzy

Neváhejte a přihlaste se na některou z aktivit

Komunikace ve sportu i mimo něj; co všechno může rozhodnout?

Na turnaji v zemi tulipánů mně přiklepli místního spoluhráče. Předtím jsme se nikdy neviděli. Ze začátku bylo vidět na tréninzích, že máme k sobě spíše ostych, i když herní kvalita byla vidět. Hned v úvodu turnaje jsme první souboj vyhráli, ale měl jsem z toho rozpačitý dojem. Druhý, jsme však docela hodně prohráli a nevěděl jsem popsat důvod. Ano, jedním z nich mohlo být mé zranění nohy, ale na to se člověk nemůže vymlouvat. Třetí zápas začal opět nejistě a stav byl 8:8 i když jsem předpokládal, že jsme lepším týmem a měli bychom hrát jednoznačně. V tomto okamžiku, ovšem můj spoluhráč zavelel time out (přestávku) a začali jsme spolu komunikovat, co se týče strategie hry. Ze začátku jsem jeho reakci nechápal, ale bylo vidět, že chce znát můj názor, váží si ho a vše co jsme si řekli, jsme zavedli do následujících bojů. Od té doby jsme hráli bravurně a zápas skončil jasně 15:8. V čem byl tedy zakopaný pes? Rozhodně v komunikaci; od té doby co jsme začali spolu o hře hovořit, tvořit společnou strategii na protihráče, tak se nám začalo dařit, měli jsme ze hry dobrý pocit a nakonec jsme skončili druzí. Pomocí komunikace jsme získávali jeden bod za druhý a tak vzrostla sebedůvěra. Bylo vidět, že mě kolega bere, váží si mého názoru a jsme spolu schopni najít cestu k zdárnému cíli. Na závěr turnaje mi spoluhráč přišel poděkovat s malým dárkem z jeho země, že jsme si mohli spolu zahrát.
Něco podobného se stalo v městě na Dněpru. Se spoluhráčem z Kanárských ostrovů jsme se sešli poprvé. Ovšem zde to mělo přesně opačný průběh. Naše utkání nám vycházela lehce, protivníky jsme poráželi jasně. Ovšem přišel finálový zápas a najednou jsme prohráli první set. Je pravdou, že se opět ozvala zraněná noha, ale v čem jsme hlavně dělali chybu? V tom jsem si uvědomil stejný problém z předešlého turnaje a začali jsme spolu komunikovat; na koho budeme hrát, kde mají slabinu, využijeme time-out. A výsledek? Jednoznačné vítězství a v posledním setu dokonce 11:0. V obou případech, rozhodla naše vzájemná komunikace.
Na stejném turnaji jsem měl možnost sledovat zápasy manželského anglického páru, který hrál spolu tuto soutěž a jejich neustále rozbroje. Hráčka si na něco neustále stěžovala, místo aby spoluhráče (v tomto případě manžela) podpořila, tak v případě zkaženého míče ho spíše zesměšňovala nebo urážela. To se projevilo i mnohými jejími stížnostmi, směrem k rozhodčím, organizátorům, ale i v jiných situacích například, když jsme byli v restauraci na obsluhu. Díky tomu se jim dobře nevedlo a na turnaji prohrávali jedno utkání za druhým.
Kromě verbální je i neverbální komunikace důležitá již při rozehrávce se spoluhráčem před utkáním. V ní jde především o to, připravit se na následující zápas. V případě, že můj spoluhráč mi nenahrává, dává míč tam, kde ho neočekávám, nezahrajeme si dobře ani já ani on. Hra je k ničemu, nebaví to ani jednoho z nás. Podobně je tomu i mimo sport. Nedávno jsem se stýkal s člověkem, kterého jsem si velmi vážil. Co se však týká komunikace, tak jsem z něho měl špatný pocit. Napsal-li jsem mu email; očekával jsem odpověď, neodepsal. Zavolal-li jsem mu; očekával jsme zpětný hovor, nezavolal. V krizových situacích se mnou jednal kategoricky, bez zájmu o můj názor. V těchto případech se cítíte stejně jako jako by vám někdo naslouchal s patrnou nechutí např. dívá se jinam, když s nim hovoříte, nebo dělá něco jiného. Jste vyveden z míry a upadáte do rozpaků. Nemáte chuť dále komunikovat, cítíte se nesvůj a obtížně se vyjadřujete. Postupně začnete ztrácet sebedůvěru, stále se vracejí pocity pochybnosti o vlastních schopnostech; objevuje se pocit méněcennosti. Máte dojem, že ani nedokážete komunikovat. Začnete být negativní. Abyste se zbavil těchto myšlenek, chcete raději od něj odejít, protože se chcete této negativity zbavit.
Nikdy proto nepodceňujte sílu svých myšlenek. Působí na naší emoční sféru i fyziologii. Vyvolává neurovegetativní, tudíž fyziologické reakce. Jedná se o somatické reakce na stres. Tyto reakce mohou být okamžité nebo přechodné (zrychlení dechu, srdečního rytmu, sucho v krku, koktání, pocení, zčervenání atd.). Tyto primární jevy mohou vyústit v závažnější příznaky, jako poruchy spánku, trávení, bolesti hlavy, žaludku. Proč jen pouhé myšlení může vyvolat takové reakce? Protože mozek nečiní rozdíl mezi reálným a imaginárním. Jak ve sportovním životě, tak i osobním jsou proto pozitivní myšlení i dobrá komunikace základem důvěry a případného sportovního úspěchu.

10.12.2018 @ 04:29