Fit Sports
logo
Projekt Evropské unie

Chcete zažít neuvěřitelné zážitky a spoustu zábavy ?

Tak právě pro Vás máme připravené následující kurzy

Neváhejte a přihlaste se na některou z aktivit

Nesplněná očekávání v životě i sportu

Posedět, popovídat – každý z nás toužíme po někom, kdo bude ochotný poslechnout si naše stesky, ale i banality každodenního života. Nemusí nutně vyřešit zapeklité situace. Většinou stačí, když nás bude poslouchat. A my potom na oplátku chceme poslouchat jeho. Často čekáváme, že bude empatický. Že z našich slov pochopí, v jakém emocionálním rozpoložení se právě nacházíme. Chceme mít pocit, že se mu můžeme kdykoliv bez obav svěřit. A to i v případě neúspěchu. Co když, ale vy jste oporou druhému člověku v případě jeho rozvodu, vyslechnete jej při nemoci jeho syna, jste empatický v případě problému, ale druhá strana vám to nevrací? Základním kamenem je jistota, že se můžete na druhého spolehnout, že je vám oporou, zajímavá ho váš názor i v kritických situacích – když ovšem postupně zjistíte, že tento vztah vám toto nepřináší, tak jednoduše jej opustíte. A jaká je příčina?

Příčinou našeho hněvu jsou naše vlastní nesplněná očekávání, takže když někomu řekneme, že zhatil naše očekávání, jsme to my, kdo si to myslíme a věříme tomu. Z filozofického hlediska mezi námi není žádné nedorozumění. Z praktického hlediska však nemůžeme dojít k závěru svou myslí a realizovat tento závěr svou psýchou, pokud se s druhým nesetkáme a pokud mu neřekneme pravdu, abychom poznali, jak se cítíme, když jsme s ním. Jedině tak lze dosáhnout odpuštění; a to je někdy velice obtížný proces.

Pokud tedy vkládáme materiální nebo citovou investici do vztahu, očekáváme, že vztah bude nějakým způsobem naplňující. Nebudeme-li to očekávat, možná budeme ztrácet čas s lidmi, kteří nás neocení, kteří nás budou pouze využívat, na které se nebudeme moci spolehnout a kteří si nebudou vážit ani nás, ani našich snah. A tohle, předpokládám, nikdo od vztahu nechce.

Synonymem očekávání je také „být připravený“. Naše očekávání se odvíjí od našich předchozích zkušeností, pocitů, potřeb, tužeb.
Možná se vám můj pohled zdá příliš vypočítavý, ale není to tak. I když to vztáhneme na děti, které nám nemohou vracet stejně, jako my jim dáváme, pořád je výsledkem šťastné dítě, které se dobře vyvíjí a které připravujeme na budoucí život. Naše snahy mají tedy velmi zásadní a hmatatelný výsledek.

Plánovat a těšit se

Co tedy myslím oním očekáváním? To, že máme určitou představu, jak by věci měly být. Jak by se k nám měl ten druhý chovat, jaký by měl být, jak by měla vypadat dovolená, na kterou jedeme, nebo jaký pocit budeme mít, až se uvidíme s rodinou. To vše jsou předpoklady, vize, očekávání.

Těším se domů, protože očekávám, že mě pobyt doma nabije energií. Očekávám, že se ke mně budou doma chovat hezky a s respektem, že mě bude práce naplňovat, že si na dovolené odpočinu. Pokud nic z toho nebudu očekávat, jak budu vědět, zda žiji s pravým člověkem? Proč bych se těšila domů? Proč bych si hledala jinou práci, která bude lepší než ta předchozí, nebo plánovala dovolenou?

Stejně tak můžeme očekávat, že máme před sebou náročný úkol a je třeba se na něj dobře připravit. Pokud to očekávat nebudeme, možná přípravu podceníme. Synonymem očekávání je také „být připravený“.

Naše očekávání se odvíjí od našich předchozích zkušeností, pocitů, potřeb, tužeb. Na očekáváních samých není nic špatného – lehce předvídat a umět si představit svou budoucnost a také klást určité nároky je podle mě v pořádku.

V čem přináší očekávání negativa, zmíním teď jedním slovem – zklamání.

6 očekávání, za která se ve vztahu nemusíme stydět
Nemusíme, nesmíme!
Místo toho, aby se člověk ve vztahu uvolnil, sem tam ho přepadnou myšlenky nad tím, co to všechno vlastně má znamenat. Kde jsou hranice toho, co může a nemůže, kolik ještě bude muset řešit problémů, na jakém čísle se počet kompromisů ustálí.

RESPEKT
Vztah by vás měl posouvat v před a rozhodně by neměl být plný pocitu nejistoty, méněcennosti, nebo přívalu výčitek. Pokud se rozhodnete jít společnou cestou, musíte na sebe vzájemně koukat s úctou a pochopením. Jinak se vaše cesta rozdělí dřív, než se stačíte posunout o prvních pár metrů.

KOMUNIKACE
Jedním z ukazatelů toho, že je váš vztah naplněný je moment ticha, který není trapný. Víte, že spolu dokážete v klidu mlčet. Pokud to dokážete, gratulujeme. Zároveň ale chceme připomenout, že pokud je ticho základním stavebním kamenem vašich společných chvil, je někde něco špatně.

REAGOVÁNÍ NA ZPRÁVY
Vztah je jedna velká interakce a ať už probíhá on-line, nebo off-line vyžaduje akci a reakci.

ČAS
NA zážitcích, společné minulosti i přítomnosti (a budoucnosti) už se ale dá stavět určitě.

POZORNOST
Spojte čas, komunikaci a respekt v jednu hodnotu. Vznikne vám pozornost, vznikne pocit, že tu nejste jen vy pro druhého, ale že je i on vždy, všude a ve všem s vámi.

LÁSKA
Nenechte si ji vzít, nedovolte, aby právě láska byla přehlíženou součástí vztahu. Láska je dar.

Jak správně velká jsou očekávání ve sportu?
Přemýšlíte, jak vysoko nastavit laťku, ať už sobě nebo vašim dětem? Jak naše očekávání ovlivní výkon? Chcete pár důkazů, jak snadno lze ovlivnit naše výsledky správným vyladěním vědomí?

Požadavky na výjimečný výkon se v posledních letech zvýšily. Zvýšily se u dětí, u dospělých, ve škole, ve sportu, v práci. Máme chtít moc nebo raději méně? Máme podporovat syna, aby si představoval, jak získal Stanleyův pohár, dcera se stala světovou jedničkou v tenise, představovat si, že jsem vybudoval největší firmu v Evropě? Máme podřídit všechno tomu, abychom připravili pro své dítě nejlepší podmínky pro jeho budoucí profesionální kariéru? Na jedné straně slyšíme, že když něco opravdu chceš, tak můžeš dosáhnout všeho. Ale jestliže je cesta k mimořádnému úspěchu tak jasná, proč se na ni vydává tak málo lidí? A na druhou stranu jsme konfrontováni s příběhy lidí, které v lepším případě vysoké očekávání či nesplněné sny jejich okolí zcela odradilo od vysněného cíle. V horším případě pak narušilo jejich rodinné vztahy a po letech tvrdé práce tak znechutilo, že už s daným sportem nechtěli mít nic společného. Už tady asi cítíte, že je rozdíl mezi tím „já chci“ a“ druzí chtějí“. U malých dětí jsme ještě prakticky zajedno, že si mají hlavně hrát. Jak to ale uchopit u starších dětí, mládeže, ale vlastně u všech sportovců, kteří se neobejdou bez zázemí a podpory druhých?

Prvním krokem je: mít jasný cíl. To podstatné není ve slově cíl, ale mít. Musíte vědět, co chcete dělat, ne mít tušení či nutkání. Cíle zužují náš zájem a tím koncentrují naší mysl. Cíl je první krok, ale nejdůležitější je, začít věci dělat. Neustále se vyvíjejí nové a lepší metody, jak zlepšit techniku, zvýšit svoji fyzickou zdatnost, budovat psychickou odolnost. Ale všechny metody se pořád točí kolem základního principu: mají dostat jednotlivce dál za jeho současné možnosti. Čím víc trénuješ, tím lepší výkon podáš. Doba strávená cvičením úzce souvisí s lepším výkonem. Rozdíl ale také je, jestli cvičíme automaticky, rutinně nebo promyšleně, kreativně, jestli dostáváme zpětnou vazbu, pracujeme i se svou psychikou. Takové promyšlené cvičení je činnost náročná na pozornost a soustředění. Přesto, že cvičíme proto, abychom dostali určitou činnost pod kůži, zautomatizovali si ji, ukazuje se, že ti nejlepší spíše získali schopnost věci automaticky nedělat. Cvičení v tréninku provádějí lehce, ale tato činnost je vědomá a kontrolovaná.

Věřím, že existuje způsob, jak se dostat z naší úrovně schopností a dovedností až na tu nejvyšší. Tato cesta vyžaduje hodně času a extrémního úsilí. A taky víme, že se jen málokdo dostane až na úplný konec. V průběhu cesty se nám může cíl i měnit, stejně tak, jako se na cestě měníme i my. Cíl se nám může měnit nejenom ve smyslu, že je pro nás příliš těžký, nedostupný, ale i ve smyslu, že je pro nás už příliš málo. Nebo někde jinde. Je důležité reagovat na tyto změny včas.
Nezáleží na tom, jak člověk na této cestě daleko dojde. A nezáleží na tom, jak vysoké cíle jsme si původně vytyčili. Záleží na tom, jestli jsme si zachovali pocit autonomie. Autonomie je něco jiného než nezávislost nebo individualismus. Znamená to jednat s možností volby, s pocitem, že mám věci pod kontrolou. Autonomie vede k závazkům, k zodpovědnosti, k touze se neustále zlepšovat v něčem, na čem záleží. A taková cesta je prospěšná vždycky.

Zdroj: https://behejsrdcem.com/…a-ocekavani/

10.12.2018 @ 04:26