Fit Sports
logo
Projekt Evropské unie

Chcete zažít neuvěřitelné zážitky a spoustu zábavy ?

Tak právě pro Vás máme připravené následující kurzy

Neváhejte a přihlaste se na některou z aktivit

Nemoc sportovců; lze s ní bojovat?

"Vládík je nejslušnější člověk, kterého jsem v životě poznal. On nikdy neodmítnul pomoc druhému, vždy hrál fair play a takoví lidé se dnes už moc nerodí. V době, kdy se mu začalo vše dařit, stal se součástí realizačního týmu ve fotbalové reprezentaci, narodili se mu krásní kluci, na červen si naplánoval svatbu, ho napadla ta nejodpornější nemoc, která snad existuje. My se s tím nechceme ale smířit,” říká Neumann trenér české futsalové reprezentace. Proto společně s lidmi z futsalového hnutí zahájili akci nazvanou Futsal za život. Na její webové stránce mohou lidé Mikuláše a jeho rodinu podpořit.
Amyotrofická laterální skleróza, která zahubila i expremiéra Stanislava Grosse, zkráceně ALS, jedna z nejhnusnějších nemocí dneška, vtrhla do života fotbalové i futsalové reprezentace. Postihla totiž fyzioterapeuta těchto dvou týmů Vladimíra Mikuláše. Jde o (v současnosti) nevyléčitelnou nemoc, při níž člověk postupně ztrácí schopnost ovládat většinu svých svalů.

Tato i jiné těžké nemoci sportovců ovšem mohou začínat obyčejnou únavou, kterou není dobré podceňovat.Tváří se jako běžná únava. Přitom však pouze zakrývá problémy, jejichž příčiny jsou často nejasné a obtížně se hledají. Neodstraní-li se včas, můžou navíc vyvolat i závažné psychické poruchy. I tzv. chronický únavový syndrom „doběhl“ spoustu vrcholných sportovců, kteří kvůli němu předčasně ukončili kariéru. Dvakrát s ním bojoval i fotbalista František Rajtoral, jenž nedávno spáchal sebevraždu.
Projevuje se nenápadně. U někoho bolestí hlavy, kloubů nebo svalů, u jiného nedostatkem energie a vyčerpáním, kvůli němuž není schopen překonávat sebemenší zátěž. Chronický únavový syndrom (CFS) sehrál klíčovou roli v kariérách mnoha úspěšných sportovců nejen z Česka. Nejde přitom o onemocnění, nýbrž vedlejší projev toho, že v organismu není cosi v pořádku.
„Největší chybou pacientů je, že si myslí, že mají konkrétní nemoc. Je to ovšem jenom syndrom, důsledek jiné nemoci, která se nevyléčila úplně,“ vysvětluje Jaromír Bystroň, přednosta oddělení klinické imunologie ve Fakultní nemocnici Olomouc.
Pokud lékař zjistí původní příčinu, problém lze poměrně snadno řešit. Najít ji ovšem mnohdy není vůbec jednoduché. Důvodů, které permanentní únavu mohou způsobit, je totiž nespočet, od běžného onemocnění přes infekci až po podněty vyvolané stresem.
U vrcholových sportovců není únavový syndrom vzhledem k velkému fyzickému vytížení ničím ojedinělým. Zvyklí na zátěž se totiž domnívají, že dřív nebo později únavu přemůžou. Kolikrát svůj stav ale naopak ještě zhorší. „Když se z toho následně nedostanou, syndrom je zlomí. Skončí s kariérou, protože nemají sílu s tím více bojovat,“ doplňuje přednosta z olomoucké kliniky.
Podle sportovní psycholožky Evy Šauerové trpí v Česku psychickými problémy spojenými s únavovým syndromem až osm procent sportovců. Většina z nich o nich ale otevřeně nemluví, bojí se, že by zůstali nepochopeni.
„V první fázi je sportovec zasažen a nechápe, co se děje. Ze začátku vysílá signály, sděluje své pocity, že na tom není dobře a potřeboval by pomoc, okolí na ně ale často nereaguje. Že jsou sportovci unavení a přetížení je totiž vnímáno jako běžná věc,“ říká Šauerová.

„Není to problém, kterou veřejnost připouští. Lidé si myslí, že je to slabost,“ přibližoval Rajtoral v prosinci roku 2014, kdy se vrátil zpět na trávníky podruhé.
Sportovci, kteří vyhledávají pomoc psychologů, byli v minulosti vnímáni veřejností, že výkonnostně selhali, a v očích mnohých tomu tak je dodnes. „Když sportovec má zlomenou nohu, všichni to vidí, nikdo ale nechápe, že může mít i ‚zlomenou‘ hlavu,“ míní psycholožka, která s obdobným problémem pomáhala fotbalistovi Janu Rajnochovi. Někdejší člen české fotbalové reprezentace se potýkal se syndromem vyhoření, tedy úplným vyčerpáním a nezájmem o vše kolem.
V momentě, kdy je tělo unavené, rozhodí i hlavu. Hranice mezi tím, jestli si něco udělat, nebo ne, je pak pro trpícího člověka v poslední fázi hrozně tenká. „O to větší zátěž to je, když jej něco trápí a on své starosti nemá komu sdělit. Tlak je obrovský, chce tak raději mít klid a odpočinout si. Nemyslí na to, co tu zanechá,“ dodává.
Zdroj: http://sport.lidovky.cz/…-sporty.aspx?…
 

10.12.2018 @ 04:29