Bolest a sport

Jak zmírnit fyzickou bolest?
Každý z nás to jistě zažil. Mohlo se jednat o výšlap do hor, cvičení v posilovně nebo náročný běžecký závod. Na druhý den po fyzické aktivitě vás svaly bolely jako ďas. Ale co s tím?
Na začátek je třeba uvést, že máme několik druhů těchto bolestí:

1. Běžná bolest – bolest nastupuje na druhý den po vykonané fyzické aktivitě. Je způsobena trhlinkami ve svalových vláknech. Pokud jste nadšenými cvičenci, tak je tento efekt jistě žádaný. Svědčí o tom, že vaše svaly rostou.
   
2. Opožděná bolest svalů – tento druh bolesti nastupuje až dva dny po vykonané fyzické aktivitě. Tato bolest postihuje zejména začátečníky, kdy si „dají pořádně do těla“ a jejich tělo na to není připraveno. Bolest odezní sama zhruba po třech dnech.
   
3. Bolest způsobena zraněním – může se jednat o zraněné svaly, šlachy nebo klouby. Vhodné je navštívit lékaře. Je-li bolest nesnesitelná, můžete použít lékařské přípravky proti zánětu svalů či pro zmírnění bolesti.
   

Jak tedy umírnit po tréninkovou bolest?
Protahování – Stretching provádějte před i po cvičení. Věnujte přibližně 10 minut protažení svého těla. Začněte od hlavy a postupně se dopracujte až k patám. Předejdete tím zraněním, které jsou způsobené nedostatečným protažením svalů a šlach.
Protahovaní před výkonem provádějte opatrně, svaly nejsou ještě plně zahřáté. Například při běhání se na začátku doporučuje velmi pomalý výklus, kdy se svaly zahřejí, pak teprve následuje protažení …
Dopřejte si masáž – Sauna, masáž nebo naložení se do teplé vany podpoří regeneraci vašich svalů a tím také rychlejší odeznění bolesti. Mimo to je to také velice příjemný způsob relaxace a podpory vaší psychiky.
Kvalitní strava – Svaly potřebují pro svou opravu také materiál. Vy mu jej poskytnete ve formě jídla a musíte je nakrmit správnou stravou. Patří zde zejména maso, vejce, tvaroh, ovoce, zelenina a další zdravé a výživné potraviny. Vhodné je mít sestavený jídelníček a jíst kvalitně po celý den, nikoliv pouze po tréninku.
Jak si pomoci když cítíme psychickou bolest?
Když cítíme psychickou bolest, jsme schopni ji popsat jako bolest, ale podvědomě si namlouváme, že se proti nám jen bouří naše psychika a hormony. Vědecké výzkumy naznačují, že emoční bolest nám mozek servíruje skrz stejné centrum, které nás informuje o bolesti fyzické.
Co z toho plyne? Minimálně to, že fráze „raněné city“ nejsou pouze metaforami, ale mají svůj původ v tom, jak je doopravdy cítíme. Kdo už něco podobného zažil, určitě potvrdí, že psychická bolest může skutečně mít podobu fyzické bolesti. Ať už je to hrudník, žaludek, nebo cokoliv jiného.
Ve chvíli, kdy na svou raněnou psychiku nahlížíme jakožto na plnohodnotné zranění našeho těla, mění se rovněž přístup k léčbě. Fyzické zranění také zpravidla neléčíme alkoholem, drogami či jinými „prostředky dočasného zapomnění.“ Klíčem k zotavení je vždy především čas, který by měl být tráven odpočinkem.
Jídlo a nabitý program mohou jenom prospět
Důležité je nenechat psychickou bolest, aby narušila naše stravovací návyky. Jídlo vyživuje naše tělo a zejména v takových chvílích, kdy se cítíme výrazně oslabeni, je dostatečná výživa základem pro opětovné postavení se na nohy. Vhodným lékem jsou také různorodé činnosti. Znám mnoho lidí, kteří našli útěchu ve sportu.
Ať už jde o posilovnu, nebo jen běhání, poskytla jim tato činnost skvělou možnost, jak ze sebe všechny nahromaděné tlaky, hormony a emoce vybít prostřednictvím fyzické zátěže. Zejména větší zátěž dokáže úspěšně potlačit negativní psychiku, neboť často pro samotné vyčerpání nemáme čas myslet na nic jiného, než abychom pravidelně dýchali. I z tohoto pohledu potřebuje psychické zranění dostatek rekonvalescence. Po pěti týdnech s nohou v sádře přeci také okamžitě nevyrazíte na přespolní běh.
Existuje bolest duchovní?
Dánský filosof se v knize Nemoc k smrti věnuje duchovní bolesti. Ukazuje na příkladu smrti a vzkříšení Lazara, že „Jeho smrt ta není skutečná, opravdová „Nemoc k smrti“ je zoufalství ". Člověk, jež má být sám sebou, má spočívat průhledně v moci, která ho určila. Zoufalství spočívá v člověku samém.“Zoufalí jsou ti, kdo to ví a ještě více ti, kteří to neví.„ Zoufalství mnohdy je však právě nevědomost o vlastním určení – o svém duchovním stavu. To, že si jedinec nikdy neuvědomí a nevnímá, že existuje absolutno a že člověk sám, je pro něj. Jaká bída, že se lidé zaměstnávají vším možným, že jsou nuceni plýtvat silami v komedii života a nikdy si tuto blaženost nepřipomenou a že se klamou na místo, aby každý jako jednotlivec získal to nejvyšší to jediné, za co stojí žít a co vystačí na celou věčnost.
Skrytost zoufalství
Člověk chce své zoufalství utajit a dělá to tak dobře, že je nikdo nenajde ani on sám. A hlavní podstatou zoufalství je právě nebýt sám sebou.
Má-li se člověkovo já samo sebe stále více uskutečňovat, pak je zákonem vývoje poznání, že růst poznání, má odpovídat růstu sebepoznání. Není-li tomu tak, pak se stále více stává druhem nelidského poznání marnosti, promrhání "já“. Největší nebezpečí – ztratit sama sebe, se může ve světě přejít tiše a jakoby nic. Na člověkovo já se svět ptá ze všeho nejmíň, vždyť projevím-li, že je vůbec mám, může to být pro svět velice nebezpečné /i pro mne/.

Světskost je v tom, že se lhostejným věcem přikládá nekonečný význam. Tento druh zoufalství si nechává své skutečné já ostatními lidmi odloudit /zapomene na „sebe“/ na to, čím z absolutního hlediska je, nemá už odvahu k sebedůvěře, být sám sebou mu připadá riskantní o moc lehčí je být jako ti druzí, stát se číslem a patřit k davu. Tento druh zoufalství ve světě zůstává bez povšimnutí – člověk získává světské štěstí ve světském životě. Je uhlazený jako oblázek, jako běžný peníz v oběhu. Nikoho ani nenapadne, aby ho považoval za zoufalého, vždyť je to člověk jak má být. Svět přirozeně nemá žádnou představu o to, co je opravdu hrozné.
Naděje a možnost
Až když už člověk nemůže dál, až když mu už po lidsku žádná možnost nezbývá, otevírá se prostor pro naději pro víru. Každý člověk je duševní a tělesnou syntézou a je určen k tomu, aby se stal duchem. To je dům, ale člověk si však vyvolí byt ve sklepě – na úrovni základních smyslů a tak se mu tam zalíbí, že se zlobí, nabídne-li mu někdo I.poschodí. A tak i když si zoufalec zoufalství neuvědomuje – zoufalý je stejně. Nevědomost o zoufalství je nevědomostí o úzkosti – úzkost duchaprázdnosti se pozná právě na bezduché spokojenosti. Když pomine smyslové okouzlení a život počne kolísat, pak se ukáže, že v základech sídlilo zoufalství. Čím více pak představy a prostor dáme absolutnu, tím více se zmenšuje naše Já a rozvíjí se naše nové já a skutečné štěstí. 

01.03.2021 @ 13:33